SDH Lipence
  Ze života sboru
















Hasiči – cvičení v Županovicích

Jako každý rok se jednotka SDH Lipence začátkem léta vydala na výcvik. Jak už je zvykem v sudém roce se jezdí do kempu na Slapech ve vesnici Županovice, v lichém roce se jezdí na raftech řeka, nejčastěji Vltava. Tento rok se tedy hasiči vydali do Županovic, aby procvičili postupy, zdokonalili schopnosti a stmelili kolektiv.

Povinností každého člena zásahové jednotky je zúčastnit se 48 hodin školení, aby mohl vyjíždět k zásahům. A tak místo abychom trávili několik víkendů zavření v hasičárně, s většinou nezáživnou teorií, jsme vyrazili na čtyři dny na Slapy. Tam jsme zvládli jak teorii, tak velké množství praktických cvičení. O to vše bylo cvičení zábavnější i přínosnější.

Jak vše probíhalo?


Dovolte mi, abych se s vámi podělil o své dojmy z pohledu jednoho z členů zásahové jednotky. Sraz byl ve čtvrtek 23.6. v osm hodin u hasičárny. Nejdříve se muselo vše sbalit a jelikož jsme jeli na výcvik v hojném počtu, bylo to dost věcí. Každý člen zásahové jednotky s sebou musel mít kompletní výstroj, každý měl osobní věci, braly se 4 stany (v jednom se nocovalo, ve druhém se vařilo a třetí a čtvrtý sloužily jako konferenční místnost, jídelna, společenská místnost, no prostě se tam toho dělo mnoho), dále se balila kompletní kuchyň, vybavení pro zásahy na vodě (2 čluny, záchrané vesty, suché obleky …), bralo se toho opravdu hodně a vyjmenovat vše by bylo opravdu na dlouho. Poté co bylo vše připraveno se už jen naložili věci do aut (vyjížděla kompletní flotila vozů hasičů: zásahový vůz SCANIA, cisterna TATRA, dvě auta na přepravu osob AVIA a TRANSIT a veterán ve službách hasičů V3S „Vejtřaska“). Odjezd byl okolo desáté hodiny a díky skvělé organizaci celé akce nepřišla ani cesta vniveč. Během cesty se vystřídali všichni členové jednotky v řízení vozů, staří mazáci oprášili staré umění a mladíci nabírali zkušenosti. Cesta proběhla vyjma menšího bloudění bez problémů a před polednem jsme byli v kempu. Po náročné cestě jsme si dali oběd v místní hospodě a šlo se na stavění stanů. Během pár hodin jsme měli vybaleno a vše na svém místě. Následovala volná zábava a odpočinek před zítřejším výcvikem.

První den cvičení byla snídaně v osm hodin a nástup na devátou hodinu. Dopoledne jsme v úmorném horku, až 38 stupňů, získávali základy teorie. Jako třeba uzlování, slaňování, základy zdravovědy, práce na vodě a mnoho dalšího. Vše probíhalo pod taktovkou Lukáše Raka, který znalosti, které nabyl na nespočtu školení, předával dál všem členům jednotky. Po  teoretické části následoval oběd a odpoledne přišla na řadu praktická část. Vzhledem k tropickému počasí, velmi vítaný výcvik na vodě. Dvě družstva se vystřídala postupně na stanovišti, kde jsme si zkoušeli pomůcky na záchranu tonoucího a jejich použití, a na druhém stanovišti, kde jsme na raftu cvičili, jak postupovat při převrácení raftu a jak zachránit tonoucího z vody.

Tím ovšem příjemná část ve vodě skončila a výcvik pokračoval na souši. Lukáš Rak připravil cvičení na záchranu osob. Družstva byla opět dvě a na řadu šly postupně, potom co bylo vše připraveno, se v kempu ozvala siréna a první družstvo šlo do akce. V ohromném vedru se oblékli do plné výstroje, naskákali do auta a podle mapy vyjeli k zásahu. Všechno se mělo co nejvíce podobat skutečnosti a tak se dokonce hlásilo na „operační vedení“ jehož roli zastal v kempu u vysílačky Karel Krůta, který je momentálně po operaci a nemohl se aktivně účastnit výcviku. Jednotka našla místo určení, kde již čekal první figurant, který hrál roli bratra zraněného a ukázal hasičům, kde se nachází místo nehody. Druhý figurant již byl připraven pod příkrým srázem, kam údajně spadl a zranil se. Potřísněn falešnou krví a zaklíněn pod mohutnou větví vyčkával na pomoc. Jednotka se po příjezdu na místo musela postarat o příbuzného oběti a zorganizovat celou záchrannou akci. Největší nároky v tomto ohledu byly kladeny na velitele obou jednotek, těchto rolí se na výbornou zhostili Josef Vladyka nejml. a Jan Fatka ml., kteří, ač v se v této situaci moc často nenachází, zachovali chladnou hlavu a postupovali velmi precizně. Celá jednotka využívala techniky, které se naučila dopoledne během teoretické části. K oběti se museli slaňovat, postiženého museli již na místě ošetřit a následně dostat do bezpečí. Obě jednotky své úkoly zvládly nad očekávání dobře. Dalším kladným bodem bylo, že všichni zachovali velkou profesionalitu, a i když se jednalo jen o cvičení, chovali se jako při opravdovém zásahu. Po dokončení výcviku proběhlo vyhodnocení zásahu, kde se zmínili všechny klady a zápory a poté už byla na programu pouze zasloužená zábava. O kterou skutečně nebyla nouze, koupání, teplé počasí, studené pivo a společné hry, to všechno v podvečer v kempu probíhalo. Stmelení party byl také jeden z hlavních důvodů, proč se na místo výcviku v hasičárně, zvolil tento výjezd. 

Druhý den cvičení probíhal podobně, jako první. Po snídani následoval nástup v devět hodin, po kterém následovala teorie.  Vybavení zásahových vozidel, postup při příjezdu k zásahu, nebo hašení v uzavřeném objektu.  Tentokrát ještě dopoledne následovala i praktická zkouška. V zásahovém obleku jsme si vyzkoušeli postup při hašení v objektu, ukazovali jsme si jak zahnat kouř, jak správně najít ohnisko, jak jen následně hasit, jak se pohybovat a mnoho dalšího. Vše bylo velmi fyzicky náročné a většina hasičů pocítila náročnost na fyzickou kondici, která byla ještě zvýšena extrémními teplotami. Druhá část dopoledního praktického výcviku probíhala už bez zásahového obleku. V zásahovém autě jsme si zkoušeli výsadek a zapojení proudů. Opakovali jsme si úkoly jednotlivých členů posádky a to vše několikrát abychom si to dostali pod kůži. Následoval oběd a po něm ta největší praktická zkouška víkendu. Během které se do akce zapojili všichni členové zásahové jednotky, dvě zásahové auta a hasičský člun. Lukáš Rak našel poblíž kempu starý opouštěný objekt, kde nasimuloval požár v těžko dostupném terénu s uvězněnou osobou uvnitř. A tak se v odpoledních hodinách v kempu znovu rozezněl poplach, všichni se začali chystat do zásahových obleků a v rychlosti nasedat do aut. Dvě auta a člun byla během pár chvil na cestě k požáru. První auto začalo připravovat proudy a začalo s hašením, druhé auto zajistilo dodávku vody a hasiči ze člunu pomocí plovoucího čerpadla zajistili neustálý přísun další vody. Vše znovu probíhalo pod taktovkou velitelů obou jednotek (Vladyka a Fatka) a drobnohledem cvičícího Lukáše Raka. Vše znovu proběhlo skvěle, jak zachránění osob, hašení, dohašování, koordinace jednotek, tak i hlášení do vysílaček. I po tomto cvičení jsme se sešli k vyhodnocení a i tento večer následovala zábava.

Čtyř denní cvičení končilo v neděli, kdy jsme po snídani začali balit všechny věci posléze stany a následně se vše nakládalo do aut. Krátce po obědě jsme nasedli do aut a vyrazili. I cesta domů probíhala formou střídání řidičů, aby se každý zdokonalil. Okolo čtvrté hodiny jsme byli hotovi se vším všudy i s úklidem věcí v hasičárně.

Tento víkend byl přínosný pro všechny jeho účastníky a myslím si, že by se v této tradici mělo pokračovat. Ale nezapomínejme na několik lidí, bez kterých by se asi nikdy neuskutečnil, nebo alespoň ne na takovéto úrovni. Celá parta hasičů se zasloužila o toto cvičení, ale i tak zbývá pár lidí, které je třeba vypíchnout. Lukáš Rak trávil hodiny a hodiny přípravou a vymýšlením cvičení, hledal lokace, připravoval okolnosti, no prostě si dal opravdu hodně práce s tímto víkendem a myslím, že to bylo opravdu znát! Dále je třeba poděkovat všem členům kuchyně, kteří se o nás královsky starali. Snídaně, obědy a večere byli nejen samozřejmostí, ale také lahůdkou, na kterou jsme se těšili. Navíc jsou všichni nedílnou součástí hasičské party a bez nich by to nemohlo být ono. Poslední poděkování bude patřit všem, co se výcviku účastnili a nebrali jej na lehkou váhu a opravdu se snažili zlepšit. Přesně proto se výcvik také koná. Tento článek vznikl, hlavně proto, aby vyvrátil mylnou domněnku o tom, že jedinou náplní víkendu je alkohol. Jak jsem již několikrát slyšel, a vůči těm co výcvik připravují a těm co se ho ve svém volnu účastní to opravdu není fér. Já za sebe, a myslím že nejen za sebe, můžu všem jen poděkovat za skvělý a naučný víkend!!!

Michal Krůta